Pejskům se věnujeme od roku 1969, ale to jsme měli jezevčíky dlouhosrsté a drsnosrsté a hlavně jsme preferovali jejich práci v lese, v té době výstavy pro lesáka byly "zbytečností" a pejsky měl hlavně pro práci v terénu. Jezevčíci u nás měli vždy barvářské zkoušky pro dohledání postřelené zvěře a zkoušky z norování, neboť jsem si vždy byl vědom nebezpečí vztekliny u lišek a v době před desítky lety tlumení škodné bylo závislé na dobrém norníkovi. Jezevčík byl vždy mým věrným stínem v lese a nikdy bych si život v naší rodině bez čtyřnohého člena nedovedl představit. Mnoho kamarádů mi říkalo, abych si pořídil ohaře do honitby, ale mě nikdy velká plemena nelákala, ba naopak,jejich řeči byly pro mne výzvou k tomu, abych se svými jezevčíky dokázal to, co umí jejich ohaři, samozřejmě kromě vystavování v revíru, což je ohařům vrozené. Tak běžel život naší rodiny se smečkou jezevčíků v poklidu, ale prostě nikdy neříkej nikdy.

V roce 1994 jsem zjistil první informace o rhodéském ridgebackovi - "lvím psu", vždy jsem s obrovským zájmem a trochou závisti četl knihy od ing. Vágnera o Africe a mým snem bylo si tento světadíl malinko přiblížit a hlavně tajné přání bylo ho jednou navštívit( to se mi podařilo 2x v roce 1998 a 1999). V roce 1994 jsem objevil první zmínku o tomto psovi, tak to asi znají všichni, když člověk tomu propadne a prostě jsem se rozhodl, že psa s ridgem na hřbetě musím mít a že tento pes bude mým loveckým kamarádem v revíru. Při honech na konci roku 1994 jsem kamarádům vykládal o tomto psovi a všichni se mi smáli aniž věděli o co jde, že takový pes nikdy nebude mít lovecké zkoušky a to byl pro mě další obrovský impuls - prostě bude to lovecký pes, který se vyrovná psům mých kamarádů a dokáže v honitbě stejnou práci.

Netrvalo dlouho a v roce 1995 jsem si pořídil fenku rhodéského ridgebacka Candy Rhodana od manželů Polákových z České Třebové. Při prvním setkání mých kamarádů s tímto psem se všem na tvářích vyloudil jen úsměv nad loveckými předpoklady tohoto pejska. Nebylo nic platné mé vyprávění o hbitosti tohoto plemene, že tři až čtyři pejsci dokáží zastavit lva a držet ho v šachu do příchodu lovce, mé vyprávění končilo vždy smíchem kamarádů. O to byla větší má snaha to všem dokázat. Strávil jsem s Candynkou nepočítaného času v lese a když jsem ji přihlásil ke zkouškám v roce 1996 přišlo na Candynu hárání a bylo po zkouškách. Vše jsme si vynahradili v roce 1997 kdy Candy složila lesní zkoušky retrívrů ( absolutní vítězka maximální počet bodů 248 všechny disciplíny známka 4) a barvářské zkoušky honičů( všechny disciplíny známka 4 a počet bodů 236). Tyto významné úspěchy na loveckých zkouškách a ukázková práce Candyny v honitbě změnila názor myslivců v našem okolí na rhodéské ridgebacky a to byl pro nás velký impuls věnovat se chovu těchto psů a zrodila se myšlenka mít chovatelskou stanici, ale jaký název hlavou se mi honilo mnoho afrických jmen, ale zase jsem na tolik patriot, že jsem říkal i když pocházíš z Moravy, tak jsi tady postavil dům, máš děti a zasadil mnoho a mnoho stromů měl by se i název chovatelské stanice nějak místně zviditelnit, vždyť v této oblasti jsi první kdo má toto krásné africké plemeno. A začal jsem pátrat v historii o Lukové a hlavně místním názvu Lukovský dvůr.

Předem předesílám, že to nebyla vůbec jednoduchá práce se dopátrat historie této oblasti.

První písemná zmínka o obci Luková pochází z roku 1304. Je ve věnovací listině českého krále Václava II. klášteru na Zbraslavi. V této listině je obec zmiňována jako Lukow jinde Lucov (latinsky). Jméno dostala vesnice od rozsáhlých luk a dokazuje český původ.

V roce 1622 získal rod Lichtenštejnů české polnosti a v Lukové byly zbořeny původní 3 nebo 4 dvory a ze získaného materiálu byl v roce 1622 postaven jeden velký dvůr. U dvora byl mlýn, dvě větší a tři menší stavení. Statek byl díky úrodné půdě vždy rentabilní a panstvo si jej i přes rozvoj průmyslu ponechalo. U dvora byl vybudován velký ovčín, ve kterém bylo chováno až 4 000 ovcí. Robotovat ve dvoře měli poddaní z Květné, Trpíka a Anenské Studánky.

U dvora byl zřízen 60 hektarový rybník, který nechal zřídit Adam Hrzán z Harasova již v roce 1602. V roce 1612 byl rybník vypuštěn a znovu jej později obnovil Karel z Lichtenštejna . Po roce 1700 došlo k protržení hráze rybníka a k jeho obnovení již nedošlo. Dle jiných pramenů však byl rybník vypuštěn a vysušen pravděpodobně v roce 1842, aby ustoupil budování železnice.

24.října 1896 ve dvoře vypukl požár a shořela polovina velkostatku i s úrodou. Více než metrové zdi však odolaly, takže byla opravena pouze střecha. Dle zápisu v obecní kronice hořelo v Lukové v předchozích dvou letech celkem ve 14 hospodářských usedlostí, většinou zapálených bleskem.
V roce 1918 byl statek vyvlastněn a 317,55 ha přešlo do majetku státu. Zůstal zde knížecí adjunkt, který spravoval polnosti nejen v Lukové, ale i v Žichlínku a v Lanškrouně, kde byly vybudovány podobné dvory.
Po první pozemkové reformě přišlo do Lukové v roce 1926 prvních 12 českých kolonistů se svými rodinami. Šest z nich se usadilo přímo na bývalém Lichtenštejnském dvoře. Dalších šest rodin si postavilo nové usedlosti na přidělených pozemcích kolem Lichtenštejnského dvora. Mezi těmito šesti rodinami byl i dědeček mé manželky, který zde postavil svou usedlost. V letech 1978 - 1980 jsme zde i my s manželkou přestavěli část stodoly, této usedlosti na rodinný dům a od té doby žijeme v části obce nazývané Lukovský dvůr. Toto v krátkosti na vysvětlenou pro všechny , kteří se zajímají o vznik názvu naší chovatelské stanice.
Naše chovatelská stanice "z Lukovského dvora" je mezinárodně chráněná chovatelská stanice pod reg.číslem 261/97 ze dne 21.03.1997.